Předpokládám, že myslíš ekonomicky? (Protože politicky se směrem k EU orientujeme málo.)

Jen bych chtěl upozornit na to, že pro Rusko jsme s našimi výrobky zajímaví mj. právě těsným propojením se západní ("starou") částí EU. Do Ruska mají největší šanci vyvážet výrobci více či méně kvalitního, ale levného zboží (tam nemůžeme konkurovat Číně), nebo výrobci vysoce kvalitního zboží, a to zejména tehdy, slouží-li dotyčná země jako srozumitelná značka kvality. Tam zas nemůže konkurovat Čína, na rozdíl od Japonska a Jižní Koreje, která bývala na podobné pozici, jako je dnes Čína, ale dokázala se přiblížit víc tomu Japonsku; těch zas tak moc není, v čele jsou Německo, Švýcarsko, USA, v Rusku máme šanci získat perspektivně takovou pověst, jaká se bude těmto státům blížit.

Tu pověst však budeme mít díky tomu, že jsme dnes, viděno optikou Rusů, Zápaďany (rozhodně nejvíc Zápaďany z bývalého sovětského bloku, tj. světa, který je Rusům relativně známý a blízký). Tato představa se spojuje s představou o meziválečném Československu, kterou Rusové získali v dané době - a pak z první ruky po druhé světové válce - a s povědomím o tom, že naše zboží jde na odbyt v západních státech. K tomu patří pak ještě Praha a Vary a české zámky s jejich vnitřním inventářem, tedy představa vcelku úctyhodně staré kulturní a státní tradice (kterou lze v těchto ohledech porovnávat s jejich vlastní, ruskou). To vše spoluvytváří hodnotu značky jménem "Česko" v ruském světě.

Hodnotu té značky můžeme a měli bychom podporovat aktivní exportní politikou (to se ale děje nepřetržitě už leta, bez ohledu na barvu vlády a kritiku lidských práv v Rusku); tuto politiku můžeme a měli bychom dál rozvíjet. Jednou - neopominutelnou - součástí této politiky jsou i politické styky na úrovni prezidentů (a samozřejmě premiérů, ministrů atd.). Jednou součástí těchto styků jsou také podnikatelské delegace. To všechno je správné a nutné, ale zase se to nesmí přeceňovat jako samospasitelné.

Dobrá pověst národní značky se nevybuduje tím, že se budeme hodně stýkat na úrovni prezidentů a zástupců podnikatelů. Tím se jenom pomáhá utvrzovat určitá představa, která už tu musí předem být, a která má svůj vlastní základ. Úspěch vývozu do Ruska spočívá v kvalitě českých výrobků a v přesvědčení o této kvalitě ze strany Rusů. Rozhodně nespočívá v tom, že přestaneme kritizovat lidská práva v Rusku. To by nám mohlo napomoci třeba v případě, že bychom se museli vyrovnávat např. s vysokými celními bariérami a potřebovali podkuřovat Putinovi, aby nám je administrativně trochu snížil apod. Jenže to nepotřebujeme, protože jsme součástí Unie a ta v tomto směru dělá práci za nás.

Rus si nekoupí náš výrobek proto, že nekritizujeme ruský režim. Koupí si ho, protože bude kvalitní a ze svého okolí o tom bude vnímat potvrzení. Ale ani ruský stát nám nepřiklepne zakázku proto, že jsme přestali kritizovat. Přiklepne nám ji, protože nabídka bude kvalitní, výhodná a případně mimo smlouvu přislíbíme někomu něco bokem. Podnikatelům pomůžeme rozvíjením a zkvalitňováním sítě našeho zahraničního zastoupení, rozvojem smluvní základny, lepším úvěrováním než dosud, a pro to všechno je nezbytností rozšiřování znalosti ruského prostředí. Při vší úctě, je dost podnikatelů, kteří k Rusku přistupují naivně, s nepochopením místního prostředí, například v přesvědčení, že ruští partneři sdílejí stejnou individualistickou firemní kulturu, že se kontrakt snadno uzavře hned na prvním jednání atd.

Jinak v Rusku už se se zkorumpovaným prostředím ke své smůle srazilo víc významných podnikatelů, včetně Američanů, a ani jejich vlády, podstatně vlivnější i u Putina, jim nepomohly, prostě proto, že Putin oceňuje z pragmatických důvodů víc loajalitu než spravedlivost. Vlivní státní úředníci si smějí hrabat pro sebe, ale zůstávají kryti, pokud jsou loajální a nezískají přiliš velký vliv. Mohou být i čestní a spravedliví, ale musí být loajální a nesmí získat příliš velký vliv.
Kritika režimu je nebezpečná pro domácí, pro Rusy, ne pro cizince. Samozřejmě, cizinec, který chce v Rusku podnikat, nesmí příliš šťourat v režimu, ale hlavně nesmí šťourat v jeho zákulisí a systému korupce, a hlavně v konkrétním jménech a vazbách. Pak ho ti loajální, vlivní a krytí s požehnáním režimu snadno zašlápnou, příkladů je dost.