Vzpomněl jsem si u toho hned na nedávnou diskusi o tom, že lidstvo pochází z jedné půlky z prasat (už je smazaná): že bychom od prasat zdědili schopnost rýt držkou v zemi?

Ale jakkoli jsou Masaryk a Zeman mravně i politicky nesrovnatelní, přece jenom bych tu základní myšlenku nezavrhoval. Ono totiž není nepodstatné, že Masaryk přišel jako nový vítr po zbídačení čtyřmi lety totální války. Do války byl jeho politický vliv okrajový. Zeman přišel podobně po čtyřech letech krize, jakkoli je tato krize s krizí válečnou neporovnatelná. Ale lidská paměť je krátká (to není stížnost, ale konstatování, jsme tak zařízeni) a lidé jednoduše zapomínají, jak bylo před krizí, je to prostě dávno, a krize je pro velkou část, řekl bych většinu, spojená s Nečasovou vládou. Tato část pokládá vládu a systém za neopravitelné, podobně jako většina (ale ne všichni - odhaduje se, že nejméně pětina Čechů litovala ve 20. letech rozpadu monarchie!) už 1918 pokládala za neopravitelné mocnářství, jehož nedostatky před válkou třebas kritizovala, anebo také tolerovala, nebo dokonce nijak zvlášt nevnímala nebo je nespojovala s vládou a mocnářem.

Nicméně jestli srovnání Zemana s Masarykem vyznívá pro Zemana lichotivě, daly by se najít, co se společenského ovzduší týče, paralely třeba s nástupem Hitlera (který také dlouho nepřekročil meze ústavy, jen byl jmenován, ač nezvítězil ve volbách a neměl ani parlamentní většinu, jen už nedošlo ke zvolení nového prezidenta, jen už nebyly vypsány další volby, jen odvolal náčelníka generálního štábu, který se stavěl proti nové válce, atd.). Vím, že je to s Hitlerem už otřepané, ale co chci říct, je, že Zeman není ani nový Masaryk, ale také ani nový Hitler, ani nic mezi nimi. Jisté rámcové shoda jsou ve vnějších podmínkách (společenské atmosféře), ne v osobnostech. Koneckonců jak Masaryk, tak Hitler (a taky Havel a Klaus) měli představu o stavu, k němuž směřují, kam chtějí stát a národ kormidlovat. U Zemana jsem to zatím nevypozoroval.