Zeptala jsem se, jak se s tímto rizikem poprala ona sama. Protože jediná prevence je nemít děti vůbec. Většina rodin pak padá na samé dno, protože náš sociální systém na tyto případy nemyslí a i v té nejfunknější rodině jeden plat na zvýšené výdaje často nestačí.

S tím nezaměstnaným manželem jsi mě pobavila - promiň ale tomu se bude smát každá samoživitelka, která zůstala sama s dítětem. Srovnej si tu situaci - dobře, manžel přišel o práci, ale měl několik měsíců podporu, jako chlap byl v hledání práce celkem neomezený - nikoho nevyzvedával, o nikoho se při nemoci nestaral, nebo jsi se mohla vrátit do práce ty - ta situace měla spoustu snadných řešení. Samoživitelka je na tom tisíckrát hůř pokud jde o možnosti, které má.

A o rizicích jsi narozdíl ode mě neměla potuchy, nezlob se. Vždyť jsi nezvládala ani nezaměstnanost manžela. A když jsme u toho, nezvládla jsi manžela reálně ohodnotit, nedošlo totiž k chybě v Matrixu, ale k chybě v tobě. Já ho reálně hodnotím

Že bys nemohla uzpůsobit pracovní dobu dětem je tvůj problém, ne můj. A ještě podotknu, že jsem nikde nepsala, že bych tuto situaci připravovala cíleně. Nevidím nic špatného se zamýšlet i nad tou horší variantou. Určitě je to lepší než mít klapky na očích. Zajímavé že naivitu bereš, racionalitu ne. Mám to naopak.

Myslím, že nemáme ani jedna důvod pokračovat v diskuzi. Protože na to, na co bych chtěla slyšet odpověď, nereaguješ. A ta otázka zní: kdyby sis uvědomovala, že můžeš zůstat bez partnera, měla bys další dítě?