To je teda složitá a smutná situace, ale po přečtení celé diskuse bych řekla, že není "jen" ten problém s otěhotněním, ale se sexem vůbec ... Já nevím, co přesně znamená "teď nebo nikdy", tj. jestli potřebuješ otěhotnět hned tento měsíc, nebo by stačilo třeba do Vánoc. Ale z čistě taktických důvodů (pokud teda stojíš nejen o dítě, ale taky o uchování vztahu z jeho otcem) bych se nejprve "snažila" začít se sexem a pak teprve mluvit o miminu. Jak by se ten chlap cítil, když s ním zatím nespíš, on to teda chápe, ale teď přijdeš s tím, že honem potřebuješ dítě, ideálně se i zadaří, ale pak už nebudeš mít důvod se k sexu přemáhat a on bude prostě zploditel a živitel, ale co dál??? Pokud bys měla mít k sexu i nadále odpor a přemoci se jen kvůli oplodnění, tak do toho bych šla jen s tím, že jsem schopná dítě sama (příp. se svou rodinou bez partnera) uživit a psychicky tu situaci zvládnout. Mám ovšem obavu, že pokud máš trauma ještě deset let po nějaké události, tak že asi úplně psychicky vyrovnaná osoba nebudeš?