To je mi líto a je jasné, že jistotu žádná výměna nedá.

Ale viděl jsem kolem sebe víc párů, co si báječně rozuměly v posteli, ve spoustě názorů na svět kolem sebe, dokázali se třeba i dostat do stadia, kdy vyslovili současně tu samou větu - ale jakmile došlo na lámání chleba (přizpůsobit si navzájem život), ruplo to na první pokus. Zjistili, že každý vlastně od budoucnosti čeká něco jiného a taky mlčky čeká, že ten druhý to jednoduše akceptuje. Nikdy spolu pořádně nic neřešili a nenaučili se to, spokojili se s tím, že je jim spolu hezky, že se toho dá zdánlivě spolu tolik zažít (a přitom nevstoupit na tenký led). A počítám sem i nejmíň dva vlastní kratší vztahy.

Někdy pak říkali, že nechápou, s kým to několik let žili, že nechápou, jak mohli nevědět to a to. A přitom si tak rozuměli! Což není ironie - někdy se pak jako následek táhne, že si pořád výborně rozumějí, něco intezivního zůstává, k tomu i pocit, že k sobě pasují sexuálně, vstupuje to do jejich dalších vztahů.

A jiní takhle zase spadli do manželství a vzápětí po svatbě vyšlo najevo to samé - a začaly hádky.