" Taky to bylo jeho rozhodnutí."
Vykašleme se na chlapa, ten je dospělý.
Ale to dítě, které se chystáš "účelově" (= abys stihla termín) za poněkud ne úplně klasických okolností, za to to rozhodneš TY. Já psychiatr nejsem, nevím, jak to vidí ze zkušeností odborník, ale já si prostě nemyslím, viz má vlastní životní zkušenost, že člověk může být K.O. pouze v JEDNÉ oblasti života, aniž by mu to nějakým způsobem zasahovalo i do těch ostatních. Třeba to není vidět nebo si to neuvědomuje...ale podle mého ZASAHUJE, a to CITELNĚ, pokud je to nějaké takovéhle trauma. Budeš dobrá, empatická máma? Nebudeš jako ta moje, co mi neopomněla v krizích vpálit "na mě se moje máma taky vykašlala!", místo aby mi pomohla, pochopila mě? (a to mi tohle na ní vadilo ještě tak nejmíň) Prostě její život NEBYL v pořádku a ona si to kompenzovala na mně. Nevědomky, čili o to hůř. A stálo mě to HODNĚ, a VE VŠECH oblastech života. A chtělo to hodně síly, se z toho začít vyhrabávat. Úplně zbytečně zpackanej takovej kus života.