No, to je hezké, že počká, třeba tě má tolik rád, třeba si zatím pomůže sám, třeba nemá nijak velkou potřebu sexu, to je jedno. A jednou se nejspíš dočká - ale mám pocit, že pak bude očekávat (a ty, jak se mi zdá, taky), že když už se to "prolomilo", tak teď už bude všechno tak nějak normálně O.K. Ale co když nebude? Co když to sice nebude pro tebe tak šílené, že bys to nemohla párkrát vydržet, ať už kvůli němu, kvůli dítěti n. svému pocitu že "to dáš", ale stejně to nemusí být nic moc a to i s ohledem na tvé zdravotní potíže v této oblasti.
No, v každém případě, jak už jsem psala, měla bys nejdřív uvažovat o zahájení sexuálního života a pak až mluvit o miminu, partner by měl mít pocit, že "to" děláš kvůli němu a vašemu vztahu a ne jen kvůli oplodnění ...