Ano, to je dobrá anylýza.

Nejvic se mi libí závěr:
Sama za sebe nazývám některé formy Zemanovy kritiky (hyperkritické mobilizování proti prezidentovi pod praporem boje proti novému únoru 1948 a novému Gottwaldovi, vysmívání se, podezíravost, upozaďování, výsměch či neviditelnost pozitivním snahám jako byla pomoc při povodních atp.) za kritiku z frustrace. Zeman představuje prezidenta jako všichni ostatní, s řadou chyb, bez symbolického kapitálu hrdiny, který „vykupuje“ chyby a viny svého národa, jak to dělal Masaryk nebo Havel. Pohled do zrcadla bolí a zavírat oči by bylo o mnoho jednodušší.

Jo, pro mě je ten skok od Havla k Zemanocvi (přes Klause, který aspoň dobře vypadal) tak obrovský, propastný, že se přes to těžko přenáším. A ano, měli bychom si zvyknout, ale jde to ztuha