Grainne, narůstající hroší kůže politiků a úředníků je jedna věc, je to projev obecného praktikování politiky, opírající se o netransparentnost, utajování, ohrazování se, a to jak mezi politiky, tak mezi úředníky. Nejde jen o vládu, na pražském nebo libereckém magistrátě by se nemohly dít zlodějny, jaké se děly, kdyby politici neměli ochotné spojence mezi úředníky, možná ani sněmovna by nebyla taková flinkárna a kecárna, kdyby z ní ochotní úředníci nedělali pro pohodlné poslance pro občany (a hlavně novináře) málem nedobytnou pevnost, atd. Tohle se tady systematicky pěstovalo od Klausovy vlády a nikdo, natož Zeman, v tom nebyl výjimkou.

Systém praktik typu povinných prací pro nezaměstnané, povinného hlášení se nezaměstnaných ad., provázeno rétorikou o nemakačencích, je projevem konkrétní - pravicové - politiky, politické vize, aplikované ideologie. Ideologie a politiky, se kterou ze zásady nesouhlasím, přesněji řečeno z několika zásad nesouhlasím: předně, protože se bralo nejpotřebnějším, druhak, že to nebylo provázeno odpovídající praxí "nahoře" - stejný metr na politiky, politické strany, přísně na veřejné zakázky atd. Ale stejně zásadní pro mne je i, řekněme, technický aspekt: nevěřím, represivní přístup prospěje v takové věci něčemu jinému než subjektivnímu uspokojení tomu, kdo represi vykonává. Ale tato konkrétní politika - aplikovaná ideologie, ačkoli vychází vstříc a nachází oporu v tom spojenectví bratrstva netransparentních. Protože v tom netransparentním spojenectví by našla oporu jakákoliv plošná, něco-někoho potlačující politika.

Svého času sociální demokracie praktikovala konkrétní - levicovou - politiku, vizi, aplikovanou ideologii týkající se hlavně školství a zdravotnictví, kdy byly jako špatné označovány nestátní vzdělávací a zdravotnické instituce a byly různými způsoby systematicky diskriminovány, ve školství se zcela konkrétně z očividně ideologických důvodů mířilo na církevní školy. Věřím, že se ti nezdá tak nebezpečné (nedotýká se to tolika lidí), ale v principu je to totéž jako politika vůči "nemakačenkům". A taky to přímo nevycházelo, nebylo to logickým důsledkem toho, že se to opíralo o tu praxi do zákulisí se ukrývajícího rozhodování, i když to samozřejmě poskytlo samozřejmou oporu.

Jak výše uvedená pravicová, tak níže uvedená levicová politika je už (předpokládám) minulostí, je to něco, co lze změnit relativně snadno prostou výměnou politické garnitury. Co stále zůstává, je nutnost vypořádat se s vlastním způsobem praktikování politiky u nás, s praktickým způsobem fungování státní správy, s praktickým způsobem toho, jak u nás obecně rozhodují ti, jimž je rozhodování svěřeno. S nastavením transparentnosti rozhodování, ať se jedná o konkrétního občana na sociálce, o způsob přijímání zákona v parlamentu, o stavební povolení, o veřejnou zakázku, o eurodotace, dosazování úředníků atd. atd. Zeman se bude zcela jistě snažit vymést pravicovou politiku, o které píšeš. Na to druhé podle mne nestačí a hlavně ani to dělat nechce. Nikdy to ničím nenaznačil, buď je mu to jedno, anebo - což by bylo horší - i jemu takové prostředí vyhovuje, protože i jemu poskytuje kvalitní mocenskou oporu.

Na vyrážení klínu klínem nevěřím, takže i když je Zeman razantní a nenechá se sežrat, je pořád jen jedním z krokodýlů. Co je mi platné, i kdyby byl tím nejsilnějším? Já jsem ryba. Znáš pohádku o tchořím králi?

A jen na okraj, pro ilustraci. Jak pravicové, tak levicové vlády u nás prakticky vždy přistupovaly represivně k cizincům. Nejsem žádným idealistickým nadšencem přilivu cizinců k nám. Ale běžné praktiky cizinecké policie i novely a návrhy zákona o pobytu cizinců pravidelně překonávaly mez nějaké vůči imigraci odmítavé politice. Proč to uvádím? Protože cizinci mívají obvykle ještě méně zastání a možností ovlivnit rozhodování, které se jich týká. Odvrácenou stranou politiky, která je tu dlouhodobě vůči cizincům postavena na represivním přístupu, plošně odmítavé vizi, preventivní kriminalizaci cizinců, jsou totiž patologické jevy typu korupce v cizinecké policii, propojení policie a etnického organizovaného zločinu ve spojení s imigrací atd., prostě tam, kde je rozhodování maximálně ukryto a utajeno a kde subjekt rozhodování má minimální možnosti rozhodování ovlivnit - s odvoláním na bezpečnost státu (!), se vytváří plodné podhoubí ohrožující bezpečnost státu.