To je možná pravda, zmatek vládl, administrativa prozatímní vlády byla těžkopádná, vláda byla průběžně rekonstruována atd., ale že by se nebyla schopna dohodnout, je příliš plošné tvrzení. Nedokázala však hlavně svolat ústavodárné shromáždění, protože neustále dávala přednost řešení aktuálních problémů a volby odsouvala. To dalo bolševikům vítanou výmluvu, protože právě to slibovali.

Situace na frontě i v zázemí se zhoršovala, vojáci odmítali bojovat, dělníci se snažili přebírat vedení továren, ale za pádem prozatímní vlády nestál nějaký anonymní lidový hněv, nýbrž polovojenské jednotky bolševiků, kteří měli takové jednotky jako jediní z politických stran.

Prozatímní vláda měla k dispozici regulérní armádu a policii, ale odmítla ji dvakrát proti bolševickému puči použít. Pokus o puč v dubnu 1917 navrhl potlačit vládě loajálními armádními jednotkami velitel petrohradského vojenského okruhu generál Kornilov. Vláda to odmítla. V červenci 1917 už vláda využila k potlačení puče armádu, pozatýkala některé z bolševických vůdců, ale nezahájila vyšetřování a v podstatě proti bolševikům, kteří sami podle pozdějších vyjádření svých vůdců očekávali ránu z milosti, nezakročila, a to proto, že Kerenskij se obával mnohem víc potenciálního monarchistického než bolševického puče. Jak se ukázalo, mylně,
napotřetí to už bolševikům vyšlo.

A není od věci zapomínat na spojení bolševiků s Němci, jak politické, tak hlavně finanční.