Myslím, že Marxe nemá smysl hodnotit v krajnostech a jeho myšlenkový odkaz není třeba zveličovat ani snižovat.

Osobně podle všeho moc příjemný a sympatický (ani empatický) člověk nebyl, navzdory tomu zcela jistě dokázal mnoha lidem imponovat.

Že jeho odkaz velmi silně ovlivnil ekonomii i společenské vědy, je fakt. Je ovšem také pravdou, že marxistické teorie ve skutečnosti většinou pocházejí od jeho následovníků, kteří ten odkaz rozvíjeli často velmi volně (zvláště neomarxisté), a byl pro ně často spíš základní inspirací, protože z Marxových statí, které psal nejvíc systematicky a které byly svou formou nejvíce odborné, odborně argumentované, je většina dávno překonaná a to uznávají i sami marxisté (nemyslím tím socialistické "marxisty", tj. strážce toho, aby se cokoli Marxem napsaného nebo od něj zapsaného vnímalo jako neměnitelné dogma).

Z původního Marxe třeba ve srovnání s Darwinem, kterého jeho následovníci také v lecčemž opravovali a zpřesňovali, toho letitými odbornými diskusemi prověřeného zbylo poměrně málo.

Na současníky dělal Marx mj. dojem řečnickým uměním a schopností vyhmátnout logické chyby v myšlenkách a argumentaci jiných, což výrazně napomáhalo přesvědčivosti jeho vlastního projevu. Nejspíš i díky tomu nebyl jako vědec nijak zvlášť plodný, psal sice snadno a rychle, ale tehdy, když mohl psát bez nutnosti své myšlenky systematicky utřídit do vědeckého rámce, do uceleného systému. Asi nejlépe mu vyhovoval žánr politického pamfletu - dnes by byl asi zdatným a čteným bloggerem. Svoje základní dílo, Kapitál, psal desítky let a nedopsal, Kapitál z hotových částí a poznámek vydal, nemýlím-li se, teprve Engels, a lze si poměrně snadno všimnout, že jde o dílo vnitřně poměrně nekonzistentní, z nemalé části jde spíš sled politických esejů než propracovanou teoretickou práci, která má udat směr. Když se vrátím k jeho současníku Darwinovi, Kapitál v odborném smyslu nesnese srovnání s O vývoji druhů.

Je také pravdou, že jako vědec nebyl Marx zrovna vzorem; systematicky zamlčoval nebo vědomě upravoval data, která nezapadala do jeho teorie, a to zejména tehdy, když se snažil dokázat, že kapitalismus spěje průběžně k vyhrocování společenských protikladů. Nehledě na rostoucí rozpor se skutečností ještě během Marxova života to byla přesto právě tato vize, která přispěla k popularitě jeho teorií - poskytovala totiž vizi velkého dějinného příběhu v podstatě na mýtické osnově, jenž v představách současníků mohl dospět k dramatickému rozuzlení ještě během jejich životů. O přitažlivosti této vize možná nejlépe ze všeho vypovídá Londonův román Železná pata - doporučuji pro ilustraci přečíst nebo alespoň nahlédnout.

Přesto Marx dokázal (ne sám) do značné převrátit tehdy převládající diskurs o povaze lidských dějin tím, že upozornil na sepětí ekonomických a společenských jevů. To zůstalo trvalým odkazem, třebaže víc ve formě inspirace (vůči Marxovi je možná ironií, že různé dnešní neomarxistické teorie o dějinném vývoji kladou vedle ekonomické stránky velký důraz na to, jak jsou dějiny utvářeny idejemi...).

A konečně pro dnešek zůstává Marx setrvalou inspirací minimálně ještě v jednom (je otázkou, jestli to on sám vnímal podobně jako jiní později, a jestli to vnímal po celý svůj život stejně): upozornil a srozumitelně lidem přiblížil odcizení a rozvolnění tradičních společenských vazeb, které přinesla průmyslová revoluce. V tom si všímal v zásadě podobných témat, jako jiný z jeho současníků, Charles Dickens, jehož díla jsou dodnes živá ze stejného důvodu. Ale zatímco Dickens je vnímán jako portrétista tohoto odcizení, Marx jako někdo, kdo dokázal
vysvětlit jeho podstatu (jakkoli jsou jeho vysvětlení v mnohém překonaná).