První byl vyvolávaný, takže žádné indikace.
Při začátku druhého jsem už 18 dní přenášela, ještě jsme ráno s manželem vyrazili do města, pak jsme doma hodně vařili na víkend, abychom si udělali pohodičku bez vaření, protože v pondělí jsem měla jít na vyvolání. No a pak mě začaly bolet záda a protože jsem i při první porodu měla křížové bolesti, tak jsem věděla, že to začíná. Dle mého porodníka jsem měla jsem jet do porodnice při první kontrakci, kvůli jizvě po nedávném císaři, ale nechtělo se mi, tak jsem prochodila celou noc a jeli jsme až ráno. Trochu mě dorazila sestřička na příjmu, která mi tvrdila, že mám poslíčky ... já jen „Poslíčky? Tři týdny po termínu?“ Celou neděli jsem pak měla ty „poslíčky“ křížové bolesti – mezi kontrakcemi jsem byla v pohodě a nechápala, že rodím, večer jsem se začala otevírat, pak už bylo jen všechno špatně a v pondělí se narodilo mimčo. Přinejmenším jsem nemusela na to vyvolání :))
Mé tělo mi nedávalo žádné pokyny, žádné sny, žádná intuice a když jsem měla kontrakci měla jsem jen před očima černo a byla jsem prakticky v bezvědomí. Takže si z kontrakce nic nepamatuju, nějaké prodýchávání se mě netýkalo, nebyla jsem při vědomí. Jak ze mě vyrvali to mimčo netuším, naposledy jsem viděla kleště a spoustu doktorů a pak tam nesli nějaké dítě, vůbec mi nedošlo, že je moje. Můj velmi intenzivní pocit byl „snad mi to dítě nezačnou cpát k prsu“ , neuměla jsem si představit, že by se mě kdokoli dotknul (ani manžel). Jsem velmi „nepřírodní“ typ.

Jinak miminko jsem milovala od chvíle, kdy mě šili a najednou přinesli čisté, umyté miminko se slovy že žije a dokonce je v pořádku :)