Tohle je téma jako stvořené pro mě, myslím na to od rána, protože se to odehrávalo přesně na den před 25 lety
Brzo ráno mi praskla voda, ale kontrakce jsem neměla skoro žádné, máma mi říkala, ať ještě počkám, ale já jsem byla jako prvorodička vyjevená, tak jsem ji neposlechla a jeli jsme hned. Pak jsem si celý den říkala, že jsem měla mámu poslechnout a ještě zůstat doma, protože v porodnici bylo děsné vedro (zrovna jako dneska) a trčela jsem na hekárně celý den, hrůza. Všechno nabralo rychlý spád až po setmění a v půl desáté se narodila holčička, krásná, veliká, vlasatá a chlupatá.
Říkala jsem jí, smůla, holka, budeš jedináček, tohle už nechci zažít nikdy znovu. Na a za dva a půl roku jsem tam byla zas, to jsem ale už mámu poslechla a dojela do porodnice až tři hodiny před porodem, podruhé bylo vůbec všechno jinačí, věděla jsem, jak to asi bude probíhat a byla jsem daleko klidnější a vyrovnanější, a tím to asi také bylo všechno jednodušší.
Jdu si přečíst další příběhy, jak už jsem napsala, dneska mě dané téma moc zajímá a dojímá.
J.