Fisp, nechci být samaritán, ale taky neumím být lhostejná k člověku, se kterým jsem strávila kus života a se kterým mám dvě děti (které ho milují a pořád je to jejich zlatý tatínek, mimochodem). A je logické, že bych mu chtěla pomoct dostat se z průšvihů. Možná je fakt, že bych si to měla míň brát osobně, já ho od hraní zrazovala snad tisíckrát a nikdy na mě nedal, takže si v podstatě nemám co vyčítat, jenže teorie je jedna věc... A realita druhá. A já se fakt bojím, kam on to může dotáhnout, to je snad pochopitelné.