Nelze nejdůležitější zásada sociální práce zní: nelze pomoct tomu, kdo to sám nechce. To je pak zbytečná práce a zbytečně investovaná energie. V případě závislostí se postupuje tak, že pomáháme (k léčbě) tomu, kdo o to stojí, toho, kdo o to nestojí, se snažíme udržet při životě pro případ, že by si to s léčbou rozmyslel. To ale nezmená podporovat ho v (závislé) činnosti ani mu ji usnadňovat, a zároveň je potřeba naší snahou v co nejvyšší možné míře chránit společnost před závislým.