Limai, taky jsem řadu takových rodin znala, jak píšeš, poznat to jde velice snadno, až mi to zpočátku vyráželo dech. Setkala jsem se s nimi v rámci svého tehdejšího zaměstnání. Nejenom, že pro ně děti byly prostředek k obživě, ale současně u nás čas od času žádali, abychom jim nějaké umístili do ústavu (tzn. děcáku), protože jich je doma hodně. Vždy ale šlo jen o dočasné opatření, protože jaksi na potomka v ústavní péči jim nešly finanční prostředky.
ovlivnilo mě to natolik, že jsem na svoje děti nikdy nežádala o přídavky, ačkoliv mi paní ze sociálního odboru asi dvakrát volala domů, ať si přijdu vyplnit ten papír
Zakladatelce tématu moc fandím, takové rodiny mi přijdou fajn, je to jejich volba s - myslím - krásným cílem mít velkou rodinu. Jsou takto spokojení, tak skvělé.