1) monosacharidy (neboli jednoduché cukry) – jednoduché cukry se skládají pouze z jedné cukerné jednotky (molekuly). Tyto cukry se v trávicím traktu okamžitě vstřebávají, protože nepodstupují trávicí procesy. Jsou zdrojem okamžité energie a proto je také označujeme jako rychlé cukry, velmi rychle zvyšují hladinu krevního cukru – glykemii, jejíž úroveň si organismus velmi přísně „hlídá“ hormonálními regulačními mechanismy.
Hlavními, všeobecně známými představiteli jsou glukóza (cukr hroznový) a fruktóza (cukr ovocný). Glukóza je hlavním zdrojem energie pro činnost mozku (25% veškerého spotřebovaného množství)! Klady a zápory jejich konzumace si rozebereme později.
Monosacharidy se spojují v řetězce a stávají se základem složitějších cukrů.

2) disacharidů – disacharidy se skládají ze dvou cukerných jednotek (monosacharidů).
„Lídrem“ této skupiny je nám všem notorický známý a ženami obávaný cukr řepný (sacharóza). Sladidlo, bez kterého si většina z nás nedovede život ani představit. Patří sem i laktóza (mléčný cukr), způsobující u řady jedinců trávicí problémy (laktózová intolerance). Ovšem pivařům (či „pivařkám“) musím připomenout, že jejich oblíbený mok obsahuje maltózu (ječný slad) vedoucí velmi rychle k tloustnutí.
Tyto sacharidy se v tenkém střevě musí štěpit na jednoduché cukry pomocí enzymů a až poté se vstřebávají. V racionální a zvláště sportovní výživě se jim vyhýbáme.

3) oligosacharidy – skládají se ze 3 až 10 cukerných jednotek, pro lidskou výživu nemají význam, protože trávicí trakt nemá enzymy na jejich štěpení. Jsou obsaženy například v luštěninách – potenciální zdroj nadýmání.
4) polysacharidy – obsahují více než 10 cukerných jednotek. Z této skupiny jsou nejznámější škroby (brambory, rýže, těstoviny, obilniny, pečivo atd.), které obsahují těchto jednotek až několik set. Jejich trávení a vstřebávání je nejsložitější a začíná již v ústní dutině a končí v tenkém střevě. Podílí se na něm řada enzymů. Z těchto důvodů je označujeme jako pomalé cukry.