Mne to prijde take sileny paradox, ze zijeme prakticky v nejbohatsi dobe a spolecnosti a "nemuzeme" si dovolit vice deti. Takze jsme vlastne chudsi, nez nasi chudi predkove, kteri tech deti mivali hromadu. Odmitam si to pripustit.

Co se tyce vicedetnych rodin, tak znam jednu rodinu se sedmi detmi - dnes uz jsou vsechny dospele, ty starsi maji uz vlastni deti, ty mladsi studuji. Jde o katolickou rodinu. Smutne mi na tom prijde, ze ty starsi deti, ac pocitove by zase chteli mnoho deti, uz ale do vice nez tri take nejdou.

Dale znam dalsi verici rodinu s peti detmi, ktera mozna bude jeste pokracovat. U teto rodiny mi to pripada trosku nerozum, protoze maminka trpi vaznou degenerativni chorobou, ale nikdy by me nenapadlo jim do toho kecat.

Z mych vrstevniku znam rodiny maximalne se 4-mi detmi a jsou to spise virtualni znamosti. Rodiny s 3-mi detmi jsou v mem okoli vyjimecne. Zpravidla chteli deti vic, ale okoli je zpracovalo, ze uz u trech zustanou. A pak znam hodne zen, ktere maji dve deti a po tretim touzi, ale podlehaji tlakum okoli, ze uz by to bylo moc. Je mi to moc lito.

Vsichni jsou zodpovedni bili, vzdelani a sve deti si zivi sami. Jak je to v okoli s pocty deti v cikanskych rodinach nemohu rict, neb je moc neznam a nevim, kdo ke komu patri.