Mám zkušenost s několika psychology i psychiatry, protože s našima dětma to nebylo jednoduché...
Ani jeden psycholog nám nepomohl, jelikož jak jsem pochopila, všichni se zaměřovali na stanovení diagnózy, což se jim u staršího stejně nepovedlo, AS diagnostikovala až v sedmi letech klinická psychiatrička a u mladšího byli všichni úplně vedle, protože nebyl zaškatulkován do žádné diagnózy, nicméně nedostalo se nám žádných rad, jak tedy na něj. I s ním jsme byli na doporučení u psychiatra, který naštěstí skonstatoval, že k němu naše dítě nepatří.

Nakonec pomohlo, že jsem sama zkoušela, četla, zkoumala a nakonec změnila svůj vlastní přístup a začala řešit svoje problémy, díky kterým jsem spoustu věcí přetáhla i na děti.
Hodně mi pomohly knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi a Koncept kontinua, kde jsem pochopila, že k dětem je třeba přistupovat víc srdcem než rozumem, že děti nám zrcadlí především to, co nemáme zpracované my jako dospělí a bez toho, abychom se dokázali podívat "shora" a začali u sebe, nepovedeme děti správně.

Ještě před těmito knihami mi velmi pomohly kurzy terapie RUŠ, kterou teď dokážu aplikovat i na děti a pomoct jim při jejich problémech.

Taky nám hodně pomohla konstituční homeopatie, která zklidnila projevy AS staršího syna.