Ale ona jde ode zdi ke zdi a já nějak nevím co s tím. Každou tou drobností (která kdysi byla životní drama) mě vždycky znovu ohromí, zaskočí a v podstatě naštve - proč teda dnes obrací, když mi celý život dělala peklo, že ta JEDINÁ SPRÁVNÁ cesta je zelená... a když už mě tedy donutila, abych i v bezvědomí chodila výhradně po zelených cestách, tak najednou moje děti vodí cestama modrejma? A ještě se na mě utrhuje, proč se nad modrejma cestama pozastavuju (když jsou nezřídka nejenom jiný, ale navíc i špinavý a kamenitý, nešikovný).