Můj muž o opravdových dovolených nechává pracovní mobil doma, do mailu neleze atd. Ale jinak mu volají nonstop, o víkendu, v půlnoci, a on zvedá, jinak by se mohla taky pokazit výroba toho, co dělají a tam jde o deseti až statisícové průšvihy, které by musel platit on, protože je za plán zodpovědný. Takže strach z hmotné zodpovědnosti mu nedává spát, je zvláštní, že to je vlastně lepší páka než vše od chrousta po jde o život. Prostě vidíš, že neuživíš rodinu. Dokonce mobil zvedá i při ehm ehm ... večeři

Můj táta si vždy vozil a vozí loďák knih potřebných ke své práci, teď už i notebook, aby nemusel hledat internetovou kavárnu, většinou já šla k moři, on pracovat, je workoholik, nenašel si po mamce už ani další vztah, není na něj prostor, má jen mě, svou sestru s dcerou a devadesátiletou matku a á pocit, že kvůli nám musí... samozřejmě, že jsem mu vděčná, ale dědeček nám chybí. U mého druhého syna ani čtvrt roku nevnímal, jak se jmenuje, musel se mě pak doptat.
Je to nejhorší závislost, protože nikdy nemůžeš říct, nedělej to, protože odpověď vždycky je, myslíš, že nejsou peníze potřeba? Dělám to pro tebe.