Ja jsem byla u babicky rok ve veku 1-2 roky (me bylo tolik). V podstate az kdyz jsem byla dospela a mela svoje deti, tak se to na me vyvalilo, prislo mi to zcela nepochopitelne. Bbicka od nas bydlela 60km a rodice za mnou jezdili jednou za ctrnact dnu na vikend.
Mam jeste starsi sestru (o sest let) a ta chytla v jeslich spalnicky (zardenky?) a mela z toho dlouhodobe nasledky. Jeste jako dite si to pamatuju. Tak se rodice rozhodli, ze misto jesli me daji k babicce. Pro maminku to musela byt silena volba, protoze s tchyni moc nevychazela. Babicka bydlela v dvougeneracnim dome a zaroben se starala jeste o sestrenici, ktera je o rok starsi ode me. Ja jsem byla vzdy jejich oblibena vnucka a meli jsme velmi dobry vztah.
Jinak kdyz si dnes vzpomenu na letni prazdniny u tehle babicky, tak nechapu, jak to cele zvladala. Kazdy den varila a jeste vzdy upekla, chodila s nami na koupaliste a k rece, na boruvky, houby a brusinky. Na zahrade rostlo plno veci, ze kterych cele leto vyrabela zavareniny a sirupy... No fakt si pripadam uplne neschopna, ona nas tam mela vzdy minimalne 4, ale nekdy i 7!