Já milovala běh ve škole...sprint ne, ale osmistovku...cokoliv do tří kiláků. Kdo ví, kdybych se sportu nějak věnovala, jako že v životě nijak, mohlo ze mne něco být.

Ta desítka, to mi bylo taky ještě -náct, první maratony v Pze tenkrát. To víš, fil, že to nebyl žádný extra styl, ale předsevzala jsem si (a dodržela), že celou tu dobu fakt poběžím, byť pomalinku, bude-li krize, že nepůjdu. To triko nafasované na startu ještě dodnes mám. Když na to vzpomínám, hořce v duchu pláču, teď je má fyzička v kopru, včera jsem byla s dcerou na hřišti a chtěla jsem jí předvést takový ten toč na klandru, jak se prostě přetočíte popředu kolem...má to nějaké jméno? Já normálně vyměkla a neotočila to, už jsem to nedělala takových let, že se bojím, zda to vbec dokážu...tak až bude u toho muž, aby mě kdyžtak chytal...