Svit,
u nás Vaška většinou uspávám v poledne - resp. uložím, jdu se najíst do kuchyně a pak, když pořád nespí, což je poslední dobou většinou, ho jdu uhoupat, hlavně proto, že jinak by možná neusnul vůbec a taky potřebuju, aby usnul teď a ne až za hodinu (protože to by pak prospal celé odpoledne).
Večer usíná sám, jen občas jsme donašeči pití, medvěda, atd. Někdy usne hned, někdy třeba až za hodinu. Ale nevadí mu, že je v pokoji sám, resp. se sestrou, já můžu odcházet...
Zato holka někdy, když nemůže usnout, chce, abych byla u postele pořád... Že se bojí... To je pak na nervy, zvlášť, když zrovna potřebuju udělat fůru věcí... Řeším to tak, že chvilku posedím, pak se jí snažím vysvětlit (ale jí jsou čtyři, ne dva), že když mě nechá udělat to a to, tak pak půjdu spát a ona může jít ke mě do postele. Ne, že by to extra pomáhalo, a dítě řeklo, tak dobře, tak běž, ale pak prostě řeknu, že teď na ten záchod prostě musím (i kdyby se mi nechtělo), a pak zase hned přijdu. Což dodržím. Pak že doběhnu nakrmit psa, dvakrát si kousnout do chleba,... No a délku odchodů postupně prodlužuju až nakonec jednou přijdu za ní a ona spí Tož tak.