Pánova část příběhu by možná zněla tak, že dře od rána do večera v práci, po práci dělá nějaké domácí práce, které manželka, přesto, že je celý den doma a většinou i sama, pokud dítě chodí do školky, nestihla, nestíhá ani pár návštěv lékaře a logopeda ročně (protože tam se nechodí denně a většinou ani týdně) a ještě i to chce navalit na něj. Že si myslela, že bude doma sedm let bez práce a s dítětem s VD něco práce je a to ji nějak drtí. A že by i šel, ale nechce opustit dítě, protože si není jistý. zda to manželka zvládne... a nebo že už ho unavuje poslouchat, co všechno ona dělá, když mu to přijde jako normální a klade si otázku, jak se ze soběstačné ženy mohla stát ufňukaná unavená manželka? Je možné, aby se ženy po narození dítěte změnily?

Tak by to mohlo znít. Myslím, že pravdu budou mít oba, jsou unavení ze své nezastupitelnosti, hledají pochopení a každý je tak zaujatý sám sebou, že pochopení logicky dát nemůže.

Nebo je to ještě jinak, kdo ví. Nemá třeba ta paní ve skutečnosti pocit vlastní nedostatečnosti, protože to, co vyjmenovala, zvládá hodně žen i při práci a s více dětmi? (já ne, mě vše zvládající ženy upřímně fascinují a chtěla bych mít polovinu jejich energie:)