Tak takhle podaná ta otázka vyzní špatně, protože to je jasné, že kdo si odpočine, vypadá líp. Já jsem se ale nad tímhle tématem zamýšlela už dřív, a to trochu jinak. Mám kamarádky, které prostě nejsou tak útlocitné jako třeba já a děti dávají hlídat často a ne jen hlídací babičce, ale prostě je dřív dají do školky nebo jeslí, zaplatí si paní, to už je jedno. Prostě se snaží zachovat si kus svého života, někdy podle mě až příliš velký kus svého života (jakože na úkor těch dětí). A pak je tu skupina, do které patřím já, která hlídání nevyužívá skoro žádné, do určitého věku se od dětí nehne, prostě je zabředlá do mateřství a vlastní život šel trochu stranou. No a teď vidím, že ani jedno není dobré. Právě proto, co psala zakladatelka. Druhá skupina jsou nakonec unavené ženské, často s pošramoceným sebevědomím, protože právě nemají čas si ani dojít samy na záchod. A ty, které to uměly vyvážit, jsou vnitřně spokojené, a když jsou s dítětem, umějí ten čas možná efektivněji využít, lépe a s chutí si pohrát. Takže jako ve všem, je podle mého dobré najít si něco mezi. A nehodnotím, některé dítě člověka moc "nepustí", vidím to na svých, to první se moc hlídat nedalo, druhé to tak neprožívá, spíš užívá.