Mno...asi takhle...začala bych uvažovat o osamostatnění se. Ne že by bylo řešení hned sbalit kufry - ani náhodou. Ale připravovat se postupně. Citově, prakticky -pokusit se hledat brigádu, využít případné možnosti rodiny, přátel, syslit každou možnou korunku. Tedy - žádná unáhlená rozhodnutí, ale pomalé, leč radikální řešení do budoucna. A pak s rozeběhem...

Vzhledem k tomu, že máme synka v obdobném problému a také jsem dlouho byla bez příjmu, umím si představit, že takové jednání od partnera by mě rozsekalo, i tak to není jednoduché. Tenhle partner kamarádku rozhodně nepodpoří a oporou jí není. A není to o tom, jestli se zapojuje, nezapojuje, je či není doma. Je to o jeho přístupu, chování a názorech na celou vzniklou situaci i k ní, nevidím tam tu vnitřní sounáležitost, nic... a to je to, co je dle mého názoru v tomto případě sakra špatně.