Kdysi měl manžel nabídku práce do Irska, ještě jsem ani nebyla těhu. Rodiče obouch měli kecy, že budem daleko no umíte si to představit, že děti je ani nebudou znát. Dobře manžel pustil další rok i Anglii...., že mají asi pravdu. Co sami. Výsledek.

Pokud jim vnoučata nenaservíruju na "stříbrným tácku" až pod nos a ještě si je pohlídám tak by je neviděli, hlídali se asi 70dní za 15let....a přijedou jednou za rok. Kdyby jsme byli za hranicema, tak by to vyšlo na stejno.
z jeho strany třeba jen jednou za rok na 3 hodiny a nehlídali NIKDY.

MAnžela to mrzí dodneška víc, protože on nakonec řekl, že zůstaneme, já říkala, že to bude jedno. A on mi říká: " zase došlo na tvá slova!"

Osobně bych na rodinu ohledy nebrala a už to neděláme. Usoudili jsme , že to nemá cenu.