Parisi,
to záleží na rodině a těch rodičích. Naši byli oboje v pohodě - i když si myslím, že si nedokázali představit, jak těžké bude nevídat pravidelně vnoučata.
Různě to kombinujeme, bohužel můj táta ze zdravotních důvodů nemůže cestovat, takže ten vidí děti jen když přijdeme my - jednou za rok, rok a půl na dva tři týdny. Tchánovci už nežijí.

Ježdění do Česka na delší dobu nám nevyhovuje - když už uškudlíme nějakou dovolenou, chceme jet na DOVOLENOU, ne do dvougarsonky na pražském sídlišti... takže ještě různě kombinujeme - že část výletu do Česka věnujeme nějakému "rekreačnímu pobytu", nebo se třeba stavíme někde cestou (třeba v ANglii, Švýcarsku atd.)... Trošku lepší mají situaci lidi, kteří mají v Česku nějaké samostatné bydlení - že jim buď zůstal nebo koupili vlastní byt, nebo má rodina velký dům, nebo třeba chalupu, kde se dá bydlet... v okamžiku kdy (v našem případě) se nahrneme čtyři do výše zmiňované dvougarsonky, tak se to fakt nedá - určitě ne "dva tři měsíce". A kdo má doma extra prostory (postele, povlečení, nádobí, skříně) pro celou další rodinu? (spaní na zemi a to, že musíme žít "z kufrů" o které věčně zakopáváme, mi vadí asi nejvíc). Takže je třeba taky promyslet, jak by ty "dva tři měsíce" fungovaly logisticky... ono i ti rodiče budou stárnout a bude pro ně čím dál tím náročnější mít doma "invazi" (jakkoliv milou a vítanou).

Program dětem zatím zvládáme, máme v Česku kamarády (několikery) kteří mají podobně staré děti, takže to je docela v pohodě + naše děti zajímají výlety a hrady a podobné akce. Nicméně zároveň máme spoustu aktivit tady, některé z nich se dají provozovat jen přes léto, a děti si je už hlídají a nechtějí je promeškat.

Nemyslím si, že by vztahy nějak utrpěly, dobré vztahy přežijí všechno (i dlouhodobé odloučení) - a ty které nepřežijí, tak těch není žádná škoda...