Nechci zlehčovat problém, ale myslím si, že paní moc přemýšlí. Mám dcerku s vývojovou dysfázií, nevím, co je k tomu ještě připojené, ale podle testů je vývojově i tak pozadu o 10 měsíců, možná i 12 měsíců. Nedokáže snad říct jednu větu souvisle, mimo to komolí hlásky, přehazuje slabiky, někdy neskloňuje. asi se do paní nedokážu vžít, ale o škole budu přemýšlet, až tam bude. Nikdo mi nepomáhá, snad jen dvakrát do měsíce je u tatínka nebo prarodičích. Její dědeček ji někdy (4x do měsíce) vezme ze školky "po-o". Kdyych kvůli tomu neměla pracovat, nevím, z čeho bychom žily. Mám spíš strach, aby dotyčná nepřenášela své strachy o budoucnost na dítě, které to automaticky vycítí. Dcerka díky snad i pozitivnímu přístupu je samostatná, mezi kamvrádkami i přes to všechno opravdu velmi oblíbená, berou ji, jaká je, a kluci se kvůli ní můžou přetrhnout - nevím, po kom to zdědila Berou ji, i když volá zezdola mmmm-mmmmm-mmmmmm-mmmmámí pppp-ppp-pppprosím tě hooo-ooo-ooď mi šepku! Paní maluje čerta na zeď. Všechno beru s malou pozitivně, nechci, aby viděla kvůli tomu a mému přístupu problém. Práci i školku stíhám, včetně malé