nastoupila jsem do práce na plný úvazek v synkových čerstvých 3 letech (je narozen v září) a první dva roky byly fakt hustý - protože jsme bohužel měli školku daleko, mimo můj směr do práce a od autobusu se šlo ještě dost daleko.

Jakákoli pomoc se synkem byla tehdy z jeho strany nulová, první rok mi ani nechtěl půjčovat auto, takže jsme dojížděli MHD. Pak dokonce podal žádost o rozvod - já se rozvádět nikdy nechtěla, on začal žárlit ještě víc, než kdykoli před tím... no a cca po měsíci mu to nějak asi došlo, nebo co, žádost stáhnul a pak už to bylo o dost lepší... Co konkrétně se mu v mozku hnulo, to nevím
Ale ty dva měsíce okolo podání té žádosti o rozvod byly ...no, radši nevzpomínat...

Na druhou stranu ale nutno podotknout, že já mu navážno nikdy nic nevyčítala (on je trucovací a urážecí typ, takže tudy cesta nevedla) ... dokáže být úžasný společník, chlap a táta, ale když se sekne, je na "přesústa"