Nejsprostší je asi to, že kluk v 3-5 letech nebyl schopný pobytu ve školce, dlouho ani každé dopoledne, ze začátku se pořád s učitelkami řešilo tu nemluvení, tu ono, když se tím kamarádka prokousala, dneska je celé tohle "martyrium" u něj "zveličování", problém nebyl a "dávno měla ve třech letech dítěte makat".

Že nebylo kam dát dítě, aby mohla makat, speciálka nebyla, běžnou školku nepřekousával, ani ona by nepřekousla na celý den jeho, babičky radši přesluhují v práci, aby měly peníze navíc...a pak jí zpětně mlátí o hlavu, že jsou to řeči, že je to její výmysl

Už se jí takhle ani nedivím, že má fobii z nástupu dítěte do klasické základky /speciálka zase není/, aby to tentokrát klaplo bez problémů, protože podruhé by nervy na takové tyátry neměla. To není jen dysfázie, to je i povaha toho klučíka, kdy se jen tak nechce podřídit.

Já jí takhle občas vyslechnu, ale netroufnu si jí říct naplno, co si myslím, abych jí nerozvařila manželství úplně. Nemyslím si bohužel o jejím partnerovi nic moc, nikdy bych do něj některé věci neřekla, jak ho tak znám - ale jen povrchově, my se nekamarádíme blíž.