Přidat odpověď
Jsem takřka vegetarián (jím jen ryby, 7 let jsem nejedla ani ty).
Mým dětem dávám vše včetně masa, myslím, že na rozhodování, co jednou budou jíst, mají času dost. Potřebují variabilitu a ne jednostrannost.
Já určuji co, děti určují kolik (= nikdy jsem je nenutila do žádného jídla).
Důsledně se snažím vyhýbat extrémům, protože mám za léta práce s dětmi zkušenost, že opravdu, odříkaného největší krajíc, a když se pes utrhne ze řetězu, dá si všechno, co bylo zakázané. Kromě toho ve školce/škole uvidí, že ostatní děti mají něco jiného, co on nesmí, a bude zle.
Taky je celkem fuk, co budou jednou dělat prarodiče za zády matky (krmit masem, kupovat barbíny, a co já vím), ale hlavní je, že podáváním masa, které matka zakazuje, a přidruženými komentáři jí budou narušovat autoritu, shazovat ji před dítětem a celkově dělat dusno v rodině a narušovat vztahy.
Zatím se mi můj postup docela vyplácí, dětem je 5 let a mají docela dobré stravovací návyky. Pijí nejraději vodu (ale třeba cocacolu jsem nikdy nezakázala, tak jednou za 2 měsíce si dají, mají z toho velkou radost a moc jim nechutná), i nápoje z čerstvého či sušeného ovoce (citrusy, meloun, tamarind...), čaje včetně ovocných a bylinkových.
Mají velmi rády ryby a mořské plody v míře u dětí nevídané, dobrovolně jedí saláty, rýži, ve školce si občas užijí knedlíky (doma je nedělám).
Bonbony nezakazuji, ale podávám zcela výjimečně, totéž čokolády a různé sušenky.
Předchozí