Jsem taky docela dominantní (prvorozená), dcera se ale naštěstí narodila jako poslední, po dvou synech, a je v něčem jiná, protože na ní neleží žádná odpovědnost staršího sourozence, současně se ale ve skupině umí prosadit, protože je holt vycvičená od starších bratrů:)
Chovám se jako matka, aby měla pocit jistoty, ale jinak o tom nijak zvlášť nepřemýšlím, nic z ní nekřešu, ona toho zvládá víc, než já v jejím věku... chci aby byla v životě spokojená, našla vlastní cestu, celkově se o ni nijak nebojím, má vše dost v rovnováze. Ona spíš učí mě:)

O klucích přemýšlím někdy víc, přece jen je to jiný svět a já jsem na ně většinou sama, širší rodina nefunguje, možná i proto mají dost aktivit mimo domov.

Celkově mi jde jen o to, aby měly spokojené dětství a zbytek pak bude na nich, budou mít z čeho čerpat.