Pralin, teda ukradené auto by mě asi dostalo, máme sice starou plechovku, ale dokud jede, tak měnit nechci, mám štěstí na to, že mě občas někdo trefí, ulomí mi zrcátka a tak. Větší škoda by byla na sedačkách, kupovali jsme na jaře dvě nové a máme je tam pěkně seskládané, aby se kluci všichni vlezli dozadu.

Edvi, jsi si jistá, že patříš do téhle diskuse, není Norbík o pár měsíců starší?
Běhá, mluví, je fakt šikula.

Mufi, taky máš šikovné kluky, jsem tě nechtěla strašit, ale náš David bojuje s chozením na velkou doteď, prostě si sám neřekne, musím ho poslat, hlídat ho, jinak je zle. Nevím, jak na něho, je to taková palice dubová, pařez jeden. A to jde do školy, tak doufám, že jsem to dobře promyslela a že neměl zůstat fakt ještě ve školce.

A naše malé torpédo už nechodí, běhá, neustále někde leze, na schody, na žebříky, na skluzavku v protisměru, každou volovinu rychle odkouká a opakuje. Kope do balonu, metá vším, co mu přijde pod ruku. Doma vyrábí binec tak rychle, že za ním nestačím uklízet. Ale nemluví, neříká ani slovo, jen nějaké slabiky, ale domluví se, natáhne prstík, ukáže a vydá nějaký zvuk. A pořád bojujeme se spaním, přes den dobrý, usne mi do pár minut na klíně, nechá se položit do kočáru a dá i dvě hodiny, někdy dvakrát za den. Ale večer je pořád neodložitelnej, vždycky jak ho zkusím položit, tak je za chvíli vzhůru a ječí. Nestačí být s ním, lehnout si k němu, pořád se mi dere na klín a nejlíp k prsu. Včera jsem ho zkoušela přesvědčit, že takhle ne a usnul až v jednu ráno - a to mi ho vzápětí vzbudil hasičskej poplach. A pak konečně zabral a spal do rána bez buzení. Nevím, jak budem vstávat do školy, to bude asi masakr, bude ze mě zoombie.