Mam dceru a syna, kazdy ma zcela odlisnou povahu, tak je vychovavam i podle toho. Dcera je drak, ta se o sebe zvladne postarat sama, uz ted, ve 4 letech je hodne samostatna a organizacne zdatna, takze spis jen prihlizim a koriguju, resp. hlidam, aby nam neprerustala pres hlavu, ale jinak ji nechavam, protoze ji rozumim, je stejna jako ja /to potvrzuje i moje mama/.
Syn je vic po manzelovi, je sikovny, zvlada odmala i tabory ci SVP bez potizi, ale s organizaci to neni zadna slava. Uci se postupne to, co jeho o 4 roky mladsi segra zvlada jen tak mimochodem a automaticky, na druhou stranu ona je zas mamanek a tezce nese jakekoli odlouceni. Kdyz vidim manzela, kterak se z toho introvertniho truhlika zmenil v dospelosti ve schopneho a asertivniho chlapa, tak uz o syna nemam strach.
Nevychovavam deti podle pohlavi, to mi prijde jako blbost.