Tak mě to rozčilovalo v původní škole, neboť syn neměl "diagnozu", kterou by učitelka byla schopná pochopit a pochopit důsledky - no nechtělo se jí, tudíž syn poměrně malý, ale hodný, seděl v téměř poslední lavici - a že neviděl na tabuli - no a? Já to jinak nemůžu. A že má poruchu očí, kdy je pro něj absolutně nemyslitené opisovat z tabule, navíc, když se musí vyklánět do uličky a znovu se usazovat k psaní - no a? Jiní to zvládají.
Je to katastrofa - třetina dětí má brýle a specifické požadavky na světlo, třetina dys, část poruchy chování a pak je to děs.