Když se v roce 2000 provalila manželova dlouholetá nevěra, zhroutil se mi svět. A já s ním. Pomohl mi půl roku terapie, antidepresiva. A pomohlo mi to neskutečně osobnostně. Já sama o sobě jsem zjistila věci, které bych si dřív nedovedla pomyslet. Jak silná ve skutečnosti jsem, co všechno jsem schopná sama se svým životem udělat... Jsem za tuto zkušenost paradoxně vděčná.
Mám asi 5 let jednu známou soukromou psycholožku, ke které se chodím občas za prachy "vykecat". Když mi něco vrtá v hlavě, potřebuji s někým probrat nějakou situaci v rodině, v práci a tak a chci znát naprosto nestranný a objektivní názor na věc.
Takže za mě to ostuda rozhodně není, je to služba jako každá jiná. Když mě bolí zub, jdu k zubaři, když mě bolí duše, jdu k psychologovi/psychiatrovi.
Čtu tvoje témata a moc držím palce. Bude to trvat, ale uleví se.