Já myslím, že v takovéhle situaci - ale jen jestli si jste stutečně JISTI, že vám kluk lhal-, by mohlo zafungovat třeba další den, v nějaké úplně klidné chvíli, když třeba se "nic netuše" vyskytne s vámi sám - a pokud možno jen "mezi čtyřma očima" - aby neměl pocit, že je proti němu přesila, nebo že se ztrapňuje. - a říct mu zcela v klidu něco v tom smyslu jako: "Hele, já vím, jak to bylo, já vím, že sis to vzal a ty to víš taky. Teď to nebudu už rozebírat, jen by mě zajímalo, proč si myslíš, že nám (mi) to nemůžeš říct. Nechci tě ztrapňovat nějakým vyslýcháním, ale byl/a bych rád/a, kdybys sis to aspoň promyslel. Protože lidi, který se maj rádi by si lhát neměli..." A tak nějak. Bez pouštění hrůzy.

Aspoň u nás to takhle fungovalo - v osmi letech už to nejsou žádný mrňouskové a dovedou se chytnout za nos. - do budoucna...
Bylo by ovšem dobré zjistit jaksi důvod té lži. Protože jedna věc je jen nějaké vymýšlení si a jiná věc je nějaké zatajování něčeho závažného - a tam nevíte, čím to může být zvnějšku způsobené - může se motat v něčem,o čem má pocit, že byste vědět neměli, - takže je potřeba neuzavřít si k němu cestu.