"...jen do doby než jedna blbka přilítla za mámou se zeptat na co vlastně táta zemřel Mít v ruce dlažku tak ji měla mezi očima:

jo, to mi něco připomnělo - mě se takhle zeptal DEBIL - děda mojí kamarádky, se kterou jsem bydlela v ulici, když mi umřel táta (mámu jsem už v té době neměla), a když jsem šla asi třetí den po tátově smrti okolo jeho oken, tak to hovado starý se vyklonilo a nemělo lepší nápad než na mě zahulákat "a Kudličko, a na co vlastně táta umřel?"

Je to už spoustu let, ale jak jsi psala to s tou dlažkou, tak se mi to úplně vybavilo, taky bych mu ji s chutí práskla mezi oči - jak může být někdo TAKHLE blbej, to fakt nechápu.