Začali jsme spolu chodit, choval se jak hovado, já tehdy neměla nikoho jiného, takže jsem byla ráda i za něj. Pak to bylo jako na houpačce, minimálně dalších pět let. Lepší, horší. Pak jsem pauza, chtěli jsme každý něco jiného (já se usadit, on ještě ne), po roce mě uchlácholil, velký happyend, dítě, svatba. Ano, neměla jsem se nechat. Nechala. A on ten happyend v podstatě pokračuje, nic nám nechybí. Jemu a malýmu určitě ne. Mě toho chybí spousta..