" ať se písemně zavážou, že prosadí 8 konkrétních protikorupčních zákonů"

Už staré římské právo stanovuje "Impossibilium nulla est obligatio" (k nemožnému závazek nevznikne). Překážkou plnění slibů a důvodem k pádné výmluvě podepsaného spočívá na existenci většinové koalice, v níž jeden sobě přičítá úspěchy a druhé ukazuje jako příčinu neúspěchu. Říkají tonmu politická shoda/neshoda, případně absence/nalezení politické vůle.

Zákonodárce, ať již vláda nebo Parlament, není jednolitý celek (což je dobře) a tak ani jeden kandidát nemůže předpokládat, že on sám něco prosadí. Pokud to předpokládá a podepíše slib, že něco prosadí, pak klame už předem.

Volič může být úspěšný, pokud volí ty, kteří se osvědčili a nevolí ty, kteří zklamali. To žel není možné v nepřímých volbách, kdyř "ostrakony" nejsou a ani kroužkováním nevyloučí ty, které má za neschopné a navíc musí volit jednu skupinu (stranu), byť by se mu líbili jednotliví kandidáti z různých stran.

Demokracie je založena m.j. i na protekci většiny a to je výrazný předpoklad, aby se stala - jak pravil Platón - vládou lůzy a podlehnutím rozumu vášním. A žádné podpisy pod sliby to nezmění.