No vidíš, ty třeba napíšeš, že bys mohla přestat žít.

Já napíšu,- první dva tři roky života dětí jsme se hodně krotili, abychom co nejvíc vyhověli našim dětem. Chtěli jsme, aby měly klid a pohodu. Ve chvíli, kdy se s dětma dalo rozumě domluvit jsme si začali užívat společné cestování (cestujeme celkem hodně a i dost dobrodružně). Nelitujeme toho ani trochu, stálo nám to za to a víme s jistotou, že děti si to budou pamatovat jako pěknou vzpomínku.

Žít se dá i jinak než cestováním po světě, zážitky nejsou jenom když vylezeš na sopku.