Pavlo, nejsem žádný odborník, ale je tu spousta běhen, který ti zaručeně s bosoběhem poradí. Já žádné pětiprsty nemám, nějak je mi trošku líto vynaložit na ně peníze (to je radši dám do goretexových, abych nebyla limitovaná počasím - sníh, led...) a pak u nás jsou téměř ideální podmínky na bosoběh. Takže porovnávat moc nemohu. Začala jsem rovnou - naboso, běhala jsem na ovále (škvára) při čekání na dceru po tréninku a protože je uprostřed naprosto ideální trávník (bez hovínek, klacků a s perferktním střihem), tak jsem se prostě zula - nakonec z toho časem bylo až nějakých 2-3 km. A postupně jsem zouvala boty, kde to šlo - tedy i v terénu. Takže teď mám trasu, kde jdu skoro 4 km po zpevněné louce - na okraji pole, což je naprosto ideální, jako podklad se mi střídá udusaná tráva, nebo hlína. Jediného z čeho mám obavy jsou žihadla. Snažím se dopadat na špičky - ono to jinak ani moc nejde. Do kopce cítím jak mi o hodně víc zabírají lítka, než když mám boty, nebo to je tím že šlapu právě na špičky. Nic mě nebolí, namáhavé mi to nepřipadá, je to takové přirozené a hrozně fajn, zout ty propocené ponožky a boty - aspoň na tu chvíli. Tak být tebou, moc bych to nezkoumala a pokud se citíš, klidně bych ty boty, alespoň na kousek zula