Mám syna teď ve třetí třídě, který nastoupil do běžné, i když ne naší spádové školy, věděli jsme, že je hodně šikovný, v 5 letech sám četl dětské knížky, chodil na angličtinu, vzali ho do ZUŠky, kde začal ještě rok před první třídou hrát na klavír a chodit tam na zpívání. Je letní a nastoupil v čerstvých 6 letech. Ve škole si ho paní učitelka všimla hned během prvních dvou týdnů a poslala nás do PPP, kde jsme dostali potvrzení, že je nadaný a doporučení na IVP. A tím se škola řídí dodnes zejména v matematice. Třeba ve čtení ho samozřejmě děti dohnaly, v psaní jich je polovina lepších, syn fakt škrábe, ale v matematice se udržuje hodně vysoko.
Nedávno jsem tady řešila, jestli poslat nebo neposlat do školy letní dceru. Nakonec jsme to udělali a i nám už paní učitelka říkala, že je velmi šikovná. Dcera už několik měsíců sama čte knížky, sčítá i odčítá už hodně dlouho, ale řešila jsem právě tu sociální nezralost. Ona zvládá prohrávat, ale neumí se prosadit v kolektivu, je velmi stydlivá, ale ve škole je spokojená. Našla si už jednu kamarádku, se kterou sedí, tak věřím, že to zvládneme. Kdyby ale šlo jen o to školní, pak by už teď mohla do druhé třídy. Tu šikovnost jednoduše neřeším, vím, že děti i ty moje doženou. Ale i dcera, stejně jako syn, chodí na klavír, na zpívání, na gymnastiku a taky na angličtinu. Prostě se snažím, aby měla možnost se učit i něco navíc. Doma si hodně povídáme, máme mnoho encyklopedií, dovolím jim vyhledávat si věci na internetu, prohlížíme si mapy a hlavně hrajeme hodně často deskové hry, klidně i dospělé verze, kterým třeba zjednodušíme pravidla.