Prosím, v žádném, v žádném případě jsem nechtěl říci, že z určitého úhlu je to odůvodněné a v pořádku. Nebo - odůvodněné ano, v pořádku ne.

Pochopit, jak teroristé uvažují, není důležité proto, abychom je omluvili ("chápali"), ale proto, abychom mohli terorismu předcházet a čelit mu. To, co jsem měl na mysli, bylo hlavně to, že teroristé nejsou (až na výjimky) nějací duševně vyšinutí lidé, lidé, kteří to dělají proto, že mají potěšení z utrpení druhých, nějací zlí lidé, nezaměstnaní asociálové, žlutí, černí, bílí, muslimové atd., prostě někdo úplně jiný, než my.

Ve skutečnosti to bývají lidé nám mnohem podobnější než nějací psychopati a asociálové (často mají i řadu dobrých vlastností). A to jde: proč tedy dělají tak hrozné věci? Asi nejjednodušší a nejpřirozenější vysvětlení, které nás napadne, je právě to, že "oni" nejsou jako my. Ale takové vysvětlení bohužel bývá falešné, nebo přinejlepším velmi neúplné (může nám přijít případné, když se to děje třeba v Indii mezi muslimy a hinduisty, kteří jsou všichni jiní než my, nebo i když to dělají, řekněme, Němci Turkům, ale co Němci Němcům - viz RAF v 70. letech?).

Vezměme si, že na jedné straně je jednání, které nezasahuje do životů druhých, neohrožuje je, neomezuje.
Na druhé straně vraždění.
Ale mezi těmito dvěma polohami není ostrá hranice, nelze jednoduše říci, že lidé v životě jednali buď spravedlivě a dobře, nebo nespravedlivě a zle. V životě se prostě řídíme tím, že ne všichni lidé jsou nám stejně blízcí. To je zcela přirozené. Současně máme tendenci pohlížet na osoby nám blízké individuálně, zatímco vzdálenější skupiny si personifikovat.
A bohužel v tom se skrývá i to, že se někomu zdá být správné zabít náhodně vybranou nevinnou oběť, protože potenciální zisk, který z toho plyne pro ty, které vnímáme jako blízké, je pro dotyčného významnější, než smrt někoho, kdo je pro něj vzdálený - a to tím spíš, když je vzdálený natolik, že si ho v duchu v podstatě ztotožní například s americkým prezidentem.

Myslím ze své dosavadní zkušenosti, že přijmout to, že teroristé nejsou nijak zásadně odlišní lidé, je na terorismu to nejtěžší (ostatně terorismus obvykle vědomě pracuje právě s tím, že teroristické činy mají lidi neslučitelně rozdělit na "naše" a "jejich"). A právě to taky svádí, mimo jiné, ke dvěma typům politické reakce, které se bohužel často také míjejí účinkem, protože se míjejí s podstatou: buď snaha o rozhodný úder (není, myslím, náhodou, že to udělal zrovna třeba prezident Bush, rodem z nábožensky fundamentalistického prostředí, kde se dost výrazně uvažuje ve stylu Bůh kontra satan, síly světla proti silám temnot atp.), anebo snaha o eliminaci jinakosti (tedy např. protipřistěhovalecká opatření). Ono úplně se samozřejmě tyhle reakce s podstatou nemíjejí, ale z nemalé části ano - a proto zavádějí někam jinam.