To naučení bylo vysloveno v souvislosti s přísahami (zapřísaháním se).

Celkem přirozeně, v kontextu mnoha dalších Ježišových naučení, jsem to chápal

tak, že bylo cíleno na formální zdůrazňování správnosti určitého jednání, které však ve skutečnosti svou podstatou správné nebylo, a proti takovému jednání se klade prostá upřímnost, tedy soulad mezi záměry, slovy a činy.
Stejný výklad jsem slyšel od mnoha dalších křesťanů, i farářů, kazatelů, pastorů -- to nemusí být důkazem toho, že to chápu správně, ale je to aspoň dokladem toho, že nejsem sám, kdo to tak chápe. Osobně myslím, že chápat to čistě jen v úzkém kontextu Mt 5,33-36 by bylo právě tím, co Ježíš v dotyčných i předchozích slovech kritizoval. A to je právě rozpor mezi slovním formalismem, který zakrývá pravou podstatu nějakého jednání. Nevidím důvod vztáhnout to pak obecněji i na jednání politikovo, a neomezovat to na vraždy, hněv na rodilého bratra, cizoložství, rozvody a přísahy.