Ananto,
je to tak, první je nějaká myšlenka, většinou dobrá...pak se nabalí kdekdo, a jako první většinou ti extrémisti...no a pak je o tom, jak jsou na tom lidsky ti, kdo s myšlenkou přišli, případně přichází později, tedy ti, co o věcech přemýšlejí a třeba i váhají...je na nich, aby dokázali tu původní myšlenku udržet nebo rozvinout správným směrem.
Na druhou stranu, Svobodní prostě jsou na opačném pólu než komunisti a podobně vzdálení od středu, co se týče představ o tom, o čem všem by měl rozhodovat stát nebo nějaký centrální mozek. Takže je to okraj (extrém v rímci intervalu, který máme k dispozici), který může oslovit jen poměrně omezenou část občanů, ale je otázka, kde je ten "strop", jestli u 2 % nebo u 10 %. Komunisté jsou na tom obdobně, rozdíl je hlavně v tom, že spousta lidí řekne, že je bude volit natruc všem, ktří vládnou teď. To prostě o Svobodných nikdo neřekne.
Jinak většina lidí je méně vyhraněná, a pak už je jen otázka, k čemu se nakonec přikloní víc a proč. Ten střed je poměrně pestrý a jak jsem to tu včera rozepisovala, u většiny mě dokázalo něco oslovit a něco jiného zase popudit, ale asi bych si někoho z nich nakonec dokázala vybrat....
Ta vyhraněnost má na druhou stranu výhodu, že je poměrně přehledná, zřejmá. Člověk snáz rozpozná tu hranici, co už je i na něj moc, ví, co čekat a na co si dávat pozor, případně na koho. A i to je třeba pro mě důležité.