Šuplíku,
ale kolo nebo lyže nejsou skok padákem, že...myslím, že adrenalinové sporty mají nějakou definici a kolo ani lyže tam nepatří, navíc třeba kolo je i dopravní prostředek, těžko rozlišovat...takže je to stejné jako s tím ukliuznutím na chodníku...někdo může spadnout, protože si nevšiml slupky od banánu, jiný pro to, že ho někdo strčil, další proto, že se mu zrovna utrhla podrážka a jiný proto, že se mu udělalo zle...
Tahle debata by mohla být stejně nekonečná jako debata o tom, co je rizikové při řízení auta a co ne...jak je třeba možné, že kouřit smíš, ale pít (vodu) ne, když to pití, obzvlášť v horku, ti může život zachránit, zatímco kouření ti ho nejspíš nezachrání za žádných okolností?
Prostě tohle už je otázka toho, co by si která pojišťovna rozhodla jako to, co je pro ni rizikové a ty by sis mohla vybrat podle toho, co by ti vyhovovalo nejlépe...

Třeba ve Francii mají prý povinnou spoluúčast na veškerou péči, každý zákrok, každý úkon má nějakou cenu a pacient platí bez ohledu na příčinu svého problému, nějaké procento z té částky. Tohle třeba mně přijde dobré v tom, že se fakt člověk snaží potřebovat tu péči co nejméně, ale mnohem víc cítím riziko, že radši něco zanedbá, než aby šel k doktorovi...

Podle mě je prostě dlouhodobě neúnosné, aby všichni nesli zátěž z rizikového chování jednotlivců nebo malých skupin....ubližuje to právě nejvíc těm, kteří pak nedostanou ani tu základní péči, protože na ten jejich konkrétní zákrok nechce pojišťovna dát víc peněz a tak stanovila limit, že smí být takových zákroků jen tolik za rok....takže to pak dopadá tak, že všichni zaplatíme adrenalinovému sportovci rehabilitaci na několik týdnů, ale soused od vedle je připoután na lůžko, protože kloubních transplantací se smí udělat jen omezený počet...vážně tohle považuješ za lepší a spravedlivější systém?