No jasně. Hele, v té době si lidi ohledně manifestu Českých dětí taky klepali na čelo, ale měli je rádi.
Prostě se to bralo tak, že si s tou zoufalou dobou poradili po svém a tak jim to ostatní přáli. Jiní zase chodili do kostela nebo do hospody, četli Freuda, Kafku nebo Mao Ce Tunga, skládali písničky, propíjeli tantiémy po předcích, kreslili komixy, oblíkali se do černého nebo běhali ulicí Politických vězňů.